Pondělí 11.9.

v pondělí jsme se vydali na výlet jen do parku, kde si kluci našli dlouhé proutky, nejprve s nimi zametali a pak lovili ryby. Renča nakreslila na hřišti klacíkem panáka a pak jsme chvíli panáka skákali. Děti pak malovali svoje verze skákacích panáků a různých domečků. Když jsme byli vyběhaní a vyskákaní, vydali jsme se zpátky do školky. Tobovi se zpátky do školky vůbec nechtělo.

Po obědě a odpočinku jsme měli venku volnou hru a pak jsme se setkali pod střechou u stolu a malovali, kde bydlíme. Ríša by chtěl bydlet na Titanicu, Ben maloval velký dům, Pepča barevný dům s kočkou a Tob si velkoryse rozplánoval celý byt, ve kterém ale vůbec nepočítal se svými sourozenci. Pak už se ve školce začaly objevovat maminky a pondělí bylo za námi. (Renča)

Úterý 12.9.

Dneska jsme se s dětmi vydali na výlet na kraj Klánovického lesa. Cestou jsme si povídali o keři s ostružinami, prohlédli si choroše, který rostl na pařezu a když jsme šli přes pole k lesu, tak jsme určovali stopy, které děti našly.

V lese si děti daly svačinku a probíhala volná hra a pak už zase cesta zpět do školky. Výlet to byl docela dlouhý a děti ho zvládly skvěle. Po odpoledním odpočívání při čtení veršovaných pohádek z knížky Fr. Hrubína si děti otiskovaly razítka s motivem domů. Povídali jsme si při tom, kdo v jakém domě bydlí a s kým tam bydlí. (Martina)

Středa 13.9.

Naším dnešním dopoledním cílem bylo dojít procházkou k nedalekým kaštanům a zjistit, zda-li už kaštany padají. A … nepadají :). Cestou děti také našly houby – Pýchavky obecné. Měli jsme s sebou atlas hub, a tak jsme název houby mohli určovat podle její barvy a tvaru.

Po odpoledním odpočinku jsme vyráběli z kartonu malé domečky a potom jeden takový velký, aby se do něj vešly děti samy:). Hlavním vývojářem-stavitelem byl Kryštof. Vždycky rád vymýšlí a staví ledajaká obydlí. Jeho pravou rukou byl pak Tobiáš a dílo bylo skvěle dokonáno :). Venku na zahradě jsme si pak společně zahráli hru Na babu a hru Cukr, káva, limonáda, kterou jsem děti naučila. Hra měla velký ohlas, a tak jsme hráli hodně dlouho:).

Čtvrtek 14.9.

Dnes jsme posvačili na zahradě pod střechou, pak jsme se sešli v kruhu, pověděli jsme si, že je měsíc září, jak vypadá příroda v tomto období a dohodli jsme se, že budeme dál sledovat její proměny. V rámci našeho týdenního tématu Moje rodina, můj domov jsem děti ještě v kruhu seznámila s pohádkou Boudo, budko. Nikdo z dětí jí neznal a tak nejlepší příležitostí, jak pohádku poznat blíže, byl cesta do lesoparku, ve kterém jsme si na ní zahráli. Boudu pro zvířátka nám poskytl „domeček“ v křoví a už brzy se plnila myškou Hrabalkou, zajíčkem Ušáčkem a dalšími zvířátky. Pohádku jsme pro velký úspěch hráli hnedle dvakrát.

Pak jsme si taky, jak se říká, z plna hrdla všichni zakřičeli a zkoušeli jsme první boje s klacky v pomyslné bojové aréně. Při odpočívání děti poslouchaly poutavé příběhy o Mašince Tomášovi a pak se všichni posadili kolem stolu a vybarvovali obrázky. Odpoledne jsme byli venku jen chvíli, protože začal foukat hodně vítr a pršet a dětem bylo zima. Tak jsme se vrátili do školky, kde si některé děti prohlížely loutky na špejli a některé seděly u stolu a skládaly mozaiku z korálků.

Pátek 15.9.

V pátek přišli do školky jen Ríša, Tob a Ben. Brzy jsme se vydali do parku za školkou, kde jsme si postavili domky a zvali se navzájem na návštěvu. Když nás navštěvování, zdravení a představování přestalo bavit, udělali jsme si malý okruh přes lesopark a zpátky kolem domů. Po cestě si děti všímaly různých barevných rostlin, nezralých ostružin a spadlých žaludů. Nevydržely ale jen koukat, a tak jsme do školky přinesli úplnou paletu podzimních barev. Tradiční zastávkou před návratem do areálu školky byl malý kopeček kousek od školky, ze ktrého si děti udělaly klouzačku. Nakonec jse všechny pozvali do našeho domečku – školky, poobědvali jsme a chvíli odpočívali.

Ríša odešel domů dřív, a tak jsme zůstali ve školce jen s Tobem a Benem a stavěli uvnotř domy ze židlí a krabic a zkoušeli, do jak malé krabice se každý z nás vejde. Pak jsme se vydali ven, kde se kluci na pískovišti věnovali vaření a pečení a Renča měla tu čest všechny jejich pokrmy ochutnávat. (Renča)