Pondělí 4.6.
V pondělí jsme začali den pohybovou říkankou o autobusu. Renča označila všem dětem pravou ruku barevným kolečkem z barev na obličej, aby si děti mohly samy zjišťovat, kde je levá a kde pravá strana. Pak jsme se vydali na procházku do lesa, kde jsme objevovali a přenášeli různé dlouhé kusy dřeva a trénovali spolupráci. Když jsme zrovna šli kolem nějaké dopravní značky, zastavili jsme se u ní a vysvětlili si její význam. I když jsme nebyli moc daleko, byli na konci dopoledne děti ze zvedání dřev trochu unavené. Po společném obědě jsme četli z různých dopravních encyklopedií. Po odpočinku jsme si připomínali různé dopravní značky a hráli si na auta, co se potkávají na křižovatkách.
Úterý 5.6.
Dnes přijížděly děti do školky na kolech a odrážedlech. Chystali jsme se totiž na cyklistické dopoledne, které začalo také v našem ranním kruhu, kde jsme si pověděli, co všechno musíme mít na kole a co je nezbytnou součástí cyklisty pro bezpečnou jízdu. Když jsme zkontrolovali technický stav kola – vyzkoušeli jsme hlavně brzdy – rozjeli se děti na kolech do kruhu s naším tradiční pozdravením. Pak už vedly svá kola do parku, kde se po svačině sjely na parkovišti, které si děti samy připravily. Martina mezitím připravila na hřišti silniční křižovatku, v jejímž středu stála Pavla v roli strážníka a dětem podle pravidel ukazovala, jakým směrem budou jezdit. Tuto situaci děti zvládly. Pak jsme se nachystali na jízdu obratnosti – slalom a přejezd přes nízké prkno. Slalom jsme vytvořili z velkých plechovek, a dětem, které si to vyzkoušely, se dařilo. Velkou zábavou pro ně také bylo najíždění na plechovky, které pak padaly. Nakonec do plechovek dávaly různé kamínky a šišky, a vytvářely tak různé zvuky. Po obědě se děti sešly u různých knížek s dopravními prostředky a Martina četla příběhy o dopravních značkách. Potom už byli všichni u stolů a vykreslovali omalovánky dopravních prostředků. Nejen pastelkami a fixami, ale i prašnými křídami a křídami, které jsou vodou roztíratelné. Vznikaly tak moc hezké a netradičně vymalované obrázky, které Martina zalaminovala a použije je pro hry v dalších dnech. Odpoledne si pak některé děti hrály s novými kolejemi a vláčky, některé pak s Martinou bílou temperou malovaly na karton přechod pro chodce a nakonec si všichni zaskákali na malé trampolíně, kterou nám do školky věnovala naše paní účetní.
Středa 6.6.
Vycházka k Výmole pod školou začala v rámci našeho týdenního tématu opakováním bezpečnostních pravidel při pohybu na chodníku a při přecházení silnice. Zastavili jsme se také třeba nad otázkou, co mají zebra a přechod pro chodce společného. Při cestě jsme vnímali nejen dopravní provoz, ale i okolní keře a stromy. Zastavili jsme se u lípy, kde zrovna jeden pán trhal do košíku její květy. Nedaleko jsme poznávali lískový keř se začínajícími plody oříšku. V zahradách děti stačily ještě obdivovat nádherné barvy růží. Další přírodní zastávkou byla lávka přes Výmolu. Viděli jsme na kamenech dvě žabky, obdivovali jsme nádherné zelené vážky a pozorovali rybky pod vodou. Dál po cestě kolem nás lítaly bělásci a dokonce i modrásci. Pak jsme si už v kopci nad Výmolou našli velký pařez a dali jsme si dobrou svačinku. Po svačině jsme se kopcovitým terénem vydali zpátky. Děti si zde vyzkoušely nejen fyzickou zdatnost, odvahu překonávat překážky, ale i odhadnout, zda náročný terén zvládnou. Ti co se o to pokusili, byly nadšení sami se sebou a užívali si to. Pak už jsme po rovné cestě došli k rybníku, kde jsme pozorovali vážky a bruslařky. Zážitků z dnešní vycházky bylo víc než dost, a my se vydali už zase ulicemi zpátky do školky. V příjemném stínu borovic Zuzka dočetla příběhy z knížky O Kuliferdovi, a děti si opět vykreslovaly omalovánky s dopravními prostředky. Včerejší zalaminované obrázky jsme dnes použili ke hře „Co létá, pluje, jezdí“ a k upevnění pojmů před, za, pod, vedle. Nakonec si děti společně postavily z pneumatik a z papírových kartonů loď a odpluly skoro až domů J.
Čtvrtek 7.6.
Naše vycházkové kroky nás dnes zavedly do Králičiny, kde jsme strávili velice příjemné dopoledne. Vybrali jsme si tak trochu dobrodružnou cestu úzkou cestičkou, pod kterou byl už jen příkrý sráz dolů k potoku. Všechny děti to perfektně zvládly a tak jsme došli až k malé lesní studánce. V jejím okolí si děti užívaly her u pramínku vody, který tam protékal a ohromnou „skluzavku“ z kopce plného listí. Zpátky jsme se vraceli kolem potoka. Děti do něj cestou průběžně házely kamínky, šišky nebo klacíky. Cestou děti zaujala rostlina šťavele kyselého, jehož jméno jsme si hned našli v atlase. Všichni ochutnali, a Martina měla nejkyselejší obličej J. Dále jsme pokračovali okolo skály, kterou děti samozřejmě chtěly prozkoumat a tak jsme hned všichni lezli nahoru. Děti, to jsou horolezci, žádná překážka je prostě nezastaví. Byla to poslední odvážná cesta a my jsme se pak už v po rovince vydali zpátky do školky.
Na zahradě si děti po obědě prohlížely knížky nebo odpočívaly v houpačkách. Pak kluci postavili z přírodnin malý domeček pro Ferdu. Na koberci jsme se pak věnovali ještě dopravě. Tentokrát děti podle obrázku popisovaly cestu, kterou by se z pomyslného domova bezpečně dostaly do školy, nebo jmenovaly, které auto je nejdále od jejich domu, jaká je nejvyšší budova na obrázku, co stojí za ní nebo před ní atd. Děti zajímaly otázky k obrázku a vyžadovaly stále nové. V závěru dne ještě kluci postavili středověký hrad, který nás inspiroval k námětové hře na výletníky, kteří jeli autobusem na hrad. Nejdřív jsme společně vytvořili autobusové zastávky, řidič si vybarvil volant a už postupně nabíral cestující (i maminku Pepči), které dovezl k hradu, kde probíhala komentovaná prohlídka. Po prohlídce výletníky autobus zase rozvezl zpět na zastávky. Včera děti spokojeně odplouvaly domů lodí a dnes pro změnu odjížděly domů autobusem J.
Pátek 8.6.
Naším dnešním vycházkovým cílem byl vrchol kopce Vinice. Šli jsme nejdříve ulicemi města, kde jsme se zastavovali u dopravních značek a říkali si, co znamenají. Došli jsme k rybníku Prokůpčák, u kterého jsme se nasvačili, chvílemi i za doprovodu hlasitého žabího koncertuJ. Pak už jsme vyšli na Vinici, kde si děti nejdříve užívaly běhání kopcovitým terénem a lezení po stromech. Například Nelinka lezla po stromu jako tygřík, Matěj byl chvílemi zavěšený za větev jako netopýr nebo visel jako opice. Každý dle svých schopností a s nadšením. Když si děti lezení užily, vraceli jsme jinou cestou z kopce dolů, k rybníku a odtud zpět do školky. Po obědě Zuzka začala číst z knížky Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem od Ester Staré. Potom Matěj začal vymýšlet veverčí bojovku. Nakreslil mapu zahrady a vymyslel na stanoviště úkoly. Ostatní děti se rády ke hře zapojily a společně si jí užívaly. Úplný závěr tohoto dne a týdne patřil kreslení.
