Týden 21. – 25.9.2020
I další zářijový týden byly všude kolem nás podzimní plody. První den v tomto týdnu jsme se vydali k našemu oblíbenému místu u horolezeckých stěn, abychom si tady pochutnali na ještě vyzrálejších jablkách a znovu v nich našli hvězdičku. Také jsme si zahráli a zazpívali písničku Měla babka čtyři jabka a došlo i na taneček😊 Cestou zpátky jsme se vydali po „jablíčkové stezce“, na které děti hledaly jablíčka. Pak jsme se zastavili u kaštanu a zkoumali jsme tajemství ještě nedozrálých plodů. Odpoledne děti tvořily s modelínou různé druhy ovoce i zeleniny. Některé vypadaly jak opravdické!
V úterý jsme popěvkem „Vstávej, vstávej, ratata, podzim ťuká na vrata“ a vlastnoručně vyrobenými bubínky vítali první podzimní den. A protože nám to dobře notovalo, zazpívali jsme si k tomu ještě několik tradičních dětských písniček. Pak jsme se přesunuli do parku, kde děti po svačině nejdříve hledaly na zemi dvojice stejných podzimních obrázků. A protože jsme byli u velkého dubu, užívali jsme si to velké množství spadaných žaludů a jejich čepiček. Žaludy děti sbíraly do pytlíčků nebo na papírové tácky, které použily buď na tvoření obličejů nebo připravovaly nějaké pokrmy. Pro žaludy jsme taky využili naše bubínky z obalů od vajíček, které po otevření posloužily nejen k naplňování, ale třeba i k počítání. A v odpoledních hodinách jsme se vrátili opět k jablíčkům. Tentokrát ve formě pracovních listů v naší mini školičce.
Středeční ráno děti podle puzzle a přečtené pohádky u svačinky poznaly, že si budeme hrát na pohádku O veliké řepě. A tak si nejdříve mezi bytovkami užívaly prolejzek a pískoviště, a potom jsme si na pískovišti pohádku zahráli. Dědek v čapce zasadil řepu, přidala se babka v šátku, za ní vnučka a zvířátka, coby maňásci na rukou dětí. V rolích jsme se vystřídali a pohádku si společně užili. Děti si pak ještě hrály s maňásky, stavěly u borovice domeček pro zvířátka, strefovaly se šiškami do stromu nebo se pokoušely s javorovými nažkami o jejich rotující let. K pohádce jsme se vrátili ještě po odpočinku, když děti vystřihovaly jednotlivé postavy a řadily je ve správném pořadí. Nikdo se nespletl a radost z pohádky byla veliká.
Říkanky „Brambora“, „Jedna, dva, tři, čtyři, pět“ a „První pohádka“ byly v ranním kruhu hádankou pro čtvrteční den. Děti uhodly, že v každé z nich se vyskytuje slovo brambora. Nejdříve jsme si pověděli, kde roste, jak se sklízí a co se z ní dá uvařit. A to už si děti tahaly ze sáčku jednu nebo dvě brambory, červenou nebo žlutou a my si řekli, že se dá využít i ke hře. A tak se brambora stala prima zábavou při jejím kutálení z kopečka, ťukáním na jednotlivé části těla, při porovnávání více x méně nebo počítání, když jsme se na chvíli posadili na trávu uprostřed lesíka. Odpoledne si děti užily brambor jako razítek, která použily na zdobení košilek z pohádky O pyšné noční košilce, kterou si poslechly při odpočívání.
V pátek přišlo po krásných teplých dnech deštivé počasí. Nasvačili jsme se proto pod střechou klubovny a pak se vydali na chvíli na kraj parku trhat šípky. Protože jsme ještě nepřivykli změně počasí, vrátili jsme se dřív do klubovny. Zde si děti hrály na prodavače, využívaly ke stavbám dřevěné a molitanové kostky, jezdily s autíčky nebo si kreslily. Odpoledne už nepršelo, ale my se stejně sešli pod střechou u stolů, kde děti navlékaly různé podzimní plody tupou jehlou na provázek. Toto tvoření bylo příjemným zakončením celého týdne.
