Týden 9.-13.11.2020
Tento týden byl plný svatomartinských pranostik.
Začali jsme tou nejznámější „svatý Martin na bílém koni přijíždí“, kdy jsme si vysvětlili její význam a pak jsme si hráli na koníky. Jako koně jsme se střídavě pohybovali v rytmu chůze a cvalu za zvukového doprovodu kokosových skořápek a rolniček. Poté jsme se vydali na hřiště mezi bytovky, kde děti po svačině hledaly ukryté papírové svitky, kterými byly tematické pracovní listy. Společně jsme si u nich povídali o částech těla koně, které děti na obrázku dokreslily a vybarvily tolik podkov, kolik jich kůň na kopytech má. Pak měly děti k dispozici popruhy látek jako opratě pro koně, a tak na dlouhou chvíli začala zábavná hra na koníky. Děti se nejen ve dvojicích, ale i ve trojicích střídaly v roli koně a jezdce, kteří neustále s radostí klusali nebo cválali. Dětem se zalíbila i možnost, jak napodobit koně ve dvojici, kdy jedno z dětí stojí a je hlavou, druhé je předkloněné, drží se prvního kolem pasu, přes záda má přehozenou látku, a tvoří tělo. Děti při běhání také objevily v trávě krtince. Bylo pro ně zábavné hledat další a další, počítat je nebo krokováním určovat vzdálenost mezi nimi. Při poledním klidu jsme dětem přečetli legendu o sv. Martinovi a povídali si o dobrých skutcích. Odpoledne si děti opět užívaly hru na koníky. Vyrobili jsme si také z pruhů látky několik poletuch, které děti zkoušely házet do dálky nebo s nimi běhat jako s papírovým drakem.
Další podzimní mlhavé ráno si děti opět vzaly ke hře poletuchy a po svačině, která tentokrát byla v zahradě kolem ohniště, si děti vyráběly koníky. Nejdříve tvořily papírovou hlavu koně, kterou jsme dětem pomohli připevnit na delší opracovanou větev. Když bylo hotovo, děti opět mohly jako jezdci vyjíždět na koni, ale tentokrát na vlastním. Takže zahrada se najednou stala výběhem pro stádo řehtajících, cválajících a veselých koní. Abychom se k pranostice co nejvíce přiblížili, vyrobili jsme si ještě sněhové vločky. K dispozici jsme měli papírová kolečka nabarvená inkoustem, do kterého jsme zmizíkem malovali tvary vloček. Zdramatizovali jsme také legendu o sv. Martinovi. Děti se nadšeně střídaly v rolích sv. Martina a žebráka, který byl obdarován pláštěm. Odpoledne jsme pokračovali pečením svatomartinských koláčků. Děti nejdříve na připravené těsto dávaly povidlovou a makovou náplň a překrýváním těsta tvořily různé tvary koláčků. Při pečení si děti užívaly nejen samotného tvoření, ale i ochutnávání náplní nebo se vydaly na exkurzi do kuchyně, aby viděly, jak se jejich koláčky pečou. Školkou se linula sladká vůně a děti se nemohly dočkat svačiny, kterou si samozřejmě společně s mandarinkami náležitě vychutnaly a ohodnotily zvednutým palcem nahoru😊
Ve středu ráno byl opět slyšet klapot koní za zvukového doprovodu kokosových skořápek. Když se děti proběhly, řekli jsme si ještě o pranostice „na svatého Martina kouřívá se z komína“ a pozorovali jsme z protější strany silnice na domech komíny, jestli se z nich kouří. Pak i dnes děti, které nebyly včera ve školce, vyráběly koníky na tyči. Společně jsme pak chtěli vyrobit z domácího moduritu svatomartinské symboly pomocí vykrajovátek. Ale bílá hmota nás krapet zradila a drolila se. Nám to ale nevadilo. Jednak nám připomínala na stole napadaný sníh, jednak jsme do ní přidali trochu vody a podařilo se tak k radosti všech vytvořit několik srdíček, koníka a partičku sněhuláků 😊 A po vysušení si to budou moci děti ještě dobarvit. Odpoledne patřilo standardně oblíbeným zpívánkám, na kterých mimo jiné zazněla nová písnička o sv. Martinovi. V závěru dne některé děti chtěly pomoci vyrobit meče, aby se pak staly vojákem, jakým byl Martin.
„Na svatého Martina padá nám sníh do klína, upečeme husu a kůň nám dá pusu“ – sníh bohužel Martin nepřinesl, koníka si děti už vyrobily a tak nám na čtvrtek zbyla husička. Den ve školce začal tradičním přivítáním, po kterém jsme vyrazili na procházku. Zastavili jsme se v parku na svačinku a během ní jsme si povídali o tom, proč se vlastně na svatého Martina pečou husy. Některé děti nám prozradily, že doma místo husy pečou třeba kachnu a že už se na tento oběd moc těší. Aby nám nebyla zima, prozkoumali jsme všechny okolní keříky a jiné prolézačky, pak jsme se ještě vydali na krátkou procházku. Kdo chtěl, mohl si odpoledne na zahradě vyrobit jednoduchou husu z papíru, někdo ještě vystřihoval a vybarvoval papírové vločky a ostatní děti řádily na zahradě.
V pátek se sešla ve školce malá skupinka dětí, se kterými jsme trávili čas nejdříve v parku. Tady si děti užívaly herních prvků a stavěly domeček pro slimáka, kterého našly. Potom jsme šli na krátkou vycházku ulicemi Úval, v jejímž závěru jsme se zastavili u šípkových keřů a ochutnávali šípek. Pro někoho kyselý, pro někoho zas chutnal sladce. V každém případě to bylo příjemné zakončení tohoto týdne. Protože tentokrát bylo málo dětí, všichni jsme se po obědě rozešli do svých domovů, ve kterých možná o víkendu zavoní svatomartinské rohlíčky nebo pečená husa😊
