Svatý Václave, vévodo české země…

V úterý ráno jsme se ve školce sešli u prohlížení knížek. Největší oblibu měla tento týden knížka Houbové království, ve které jsme si každý den četli. Dále jsme objevili další knížku o houbách, která děti také zaujala. Po svačině jsme se svolali do kruhu, pozdravili se, zopakovali pár říkanek jako Bublinu nebo Hoky koky a vyrazili na výlet. Šli jsme přes lesopark do lesíku za školkou. Cestou jsme sledovali, jak se příroda postupně mění a barví do podzimních barev. Na pařeze, na kterém jsme na minulém výletě našli pár chorošů, jsme si všimli, že se objevily další houby. Malé oranžové houby jsme ale ani v atlase nenašli, takže jsme bohužel nezjistili, o jaké houby se jednalo. Cestou jsme ale našli i pár velkých pýchavek, které děti už velmi dobře poznaly. Na kytičkovém poli jsme nasbírali mnoho květů rmenu rolního a vzájemně se jimi zdobili. Poté jsme se už vrátili zpět do školky, kde na nás čekal oběd, posilnili jsme se a následovalo zpívání s kytarou a dalšími nástroji, které si děti průběžně střídaly a měnily. Zpívali jsme například Když jsem husy pásala, Já mám koně, Běží liška k Táboru a nechyběli ani velmi oblíbení Velbloudi. Po zpívání jsme opět pokračovali ve čtení a prohlížení knížek, ve volné hře, kdy si děti hrály na písku a vařily nebo si stavěly bunkr z pneumatik a desek.

Ve středu ráno jsme listovali v atlase rostlin a ptáků, protože jsme našli na zemi půlku skořápky, která nejspíš spadla z nějakého hnízda, a tak jsme chtěli zkusit zjistit, jakému ptáčku asi patřila. Potom nás přivítal déšť, tak jsme se z koberce, pískoviště a domečku za dřevníkem přesunuli pod stříšku, kde jsme se posilnili svačinkou. Po svačině a pohybových říkánkách jsme se spočítali a vyrazili na výlet. Cestou jsme opět trhali jablka a nasbírali pár vlašských oříšků. Výlet jsme zakončili na kamenech, na kterých se děti mohly klouzat, sbíraly klacíky, šišky a opět hrály na draky. Protože bylo po dešti mokro, polední klid probíhal v našem zázemí. Četli jsme si komiksy, hráli si na restauraci a obchod, stavěli jsme dráhu pro auta, skládali jsme puzzle a se staršími dětmi jsme skládali z písmenek jednoduchá slova jako třeba naše jména. V odpoledních hodinách si děti hrály na pískovišti, kreslily si nebo si louskaly oříšky.

Čtvrtek byl plný zážitků. Po svačině, s jejíž přípravou pomáhali Mariánek a Stázinka, jsme se pozdravili v kruhu, kde nechyběly říkanky Bublina nebo Žába leze po žebříku. Spontánně vznikla hra na slimáky, kdy se děti plazily po zemi jako slimáci a nakonec i jako žížaly, zmije, užovky a další jiní plazi. A jelikož v sobotu 28. 9. byl Den české státnosti, svátek sv. Václava, v kruhu jsme si o tomto svátku a sv. Václavovi něco málo řekli a ukázali jsme si českou vlajku. Poté jsme vyrazili na výlet k potoku Výmola nedaleko rybníka Fabrák. Cestou jsme potkali pána, který fukarem odklízel suchou trávu a listí z chodníku. Toto děti velmi zaujalo a pán byl tak hodný, že dětem celou práci názorně ukázal a vysvětlil, jak fukar funguje, ukázal, kde je motor a kudy se nasává vzduch. A všechny děti ho nadšeně pozorovaly a poslouchaly. Největší podívaná ale na nás čekala přímo u potůčku. Ve vodě si plavaly dvě nutrie, které jsme mohli celou dobu pozorovat. Jedna dokonce i vylezla k nám na břeh a my mohli zblízka sledovat, jak žere trávu a jak má veliké a oranžové zuby. Pro všechny to byl zážitek a nutrie jsme sledovali, ani jsme nedutali. Pod lávkou jsme si také všimli čtyř velkých pavouků, které si tam pletli své sítě. Z druhé strany mostku k nám pak připlavaly i tři kačeny. Na cestě zpět jsme se zastavili na louce plné rozkvetlého žlutého kvítí pampelišky podzimní, kde si děti mohly radostně užívat sluníčka, tepla, poskakování a běhání nebo jen sezení v trávě. Poslední překvapení na nás čekalo téměř u školky. Na chodníku jsme si všimli krásné velké a barevné housenky, která se tam plazila. Pozorně a opatrně jsme ji sledovali a přemýšleli, co z ní asi tak bude, až se zakuklí. No tento výlet byl opravdu plný zážitků. Po obědě, až si děti odpočinuly, jsme pokračovali v tématu svatého Václava. Přečetli jsme si krátký příběh o jeho životě a řekli si, proč se vlastně sv. Václav stal patronem naší země. Děti pak měly možnost vytvořit si vlastní svatováclavskou korunu, vybarvovat si omalovánky se sv. Václavem nebo si vytvořit svého Václava na koni. A kdo nechtěl, pokračoval ve svých volných hrách na pískovišti nebo ve stavění svého domečku za dřevníkem.

Pátek byl zamračený den a občas spadlo i pár kapek, ale nám to nevadilo. Dopoledne jsme loupali kukuřici, kterou jsme pak třídili do misek společně s šípky, kaštany a oříšky. Po slepu jsme na tyto přírodniny sahali, snažili se rozeznat, co je co a vnímali jsme, jaké předměty jsou – hladké, studené, hrbolaté, měkké, tvrdé, příjemné nebo nepříjemné na dotek. Louskali jsme také mnoho lískových oříšků a skořápky jsme schovali na další tvoření. Někteří pokračovali ve vykreslování svatováclavských omalovánek, někdo kreslil dle své fantazie a třeba Nikolka kreslila své vlastní barevné auto a Mariánek si sám našel žlutý list břízy, který se snažil nakreslit. Po obědě jsme chvíli odpočívali, četli jsme si o Krtečkovi a o Veliké řepě. Přírodniny, které jsme roztřídili, jsme navlékali na drátky, vznikly tak náhrdelníky z kaštanů, šípků, kukuřice, lístečků i skořápek. Některé děti si ještě chtěly vytvořit další svatováclavskou korunu, tak stříhaly a lepily a kreslily a vytvořily krásné barevné koruny. Další děti hrály na tajné agenty a zabydlovaly se zase v domečku, který si celý týden stavěly. A když nám bylo chladněji, z vršku od kyblíku jsme si udělali létající talíř, s kterým jsme si házeli.