Středa 25.11.2015
Dnešní ráno bylo díky sněhu, který nesměle poletoval z nebe, opravdu kouzelné. Ráno se děti dožadovaly hudebních hrátek a tak jsme hráli na kytaru a na foukací harmoniku, zpívali lidovky a trochu i koledy. Vítek doprovázel na foukací harmoniku a Nelinka na bubínek. Kolem deváté hodiny jsme se vypravili ven. Vyšlapali jsme kopec až k rozhledně, odkud jsme se dali lesní cestou dál na sever.
Po cestě jsme narazili na místo, kde byly stromy posprejované fialovou barvou. Děti se ptaly, kdo a proč ty stromy pokreslil, nelíbilo se jim to. A tak jsme využili jejich otázek a vysvětlovali, že někteří lidé nevědí, že na kreslení je nejlepší papír nebo tabule a kreslí po stromech, kterým to ale určitě není moc příjemné.
V lese jsme při naší cestě zaslechli známé ťukání a najednou, sotva 10 metrů před námi, se na kmeni stromu v pilné práci předváděl datel. Opravdu to byl on. Žádná žluva nebo strakapoud, ale krásný černý panáček s červenou čepičkou. Zobákem se oháněl ostošest, po chvilce přeletěl o kus dál na jiný strom a pak zase o kus dál na další. S dětmi jsme ho okouzleně pozorovali, ale vyfotit se nám ho bohužel nepodařilo.
Pak už byl čas vydat se na zpáteční cestu, během níž jsme sbírali jehličnaté větve, které použijeme na adventní vazbu. Dětem už byla trochu zima a bolely je nožičky, ale všechny statečně došly zpátky do vyhřáté školky. Ještě než jsme se pustili do jídla, vyrobili jsme společně několik adventních vazeb z chvojí, které v pátek nazdobíme.
Po dobrém obědě se děti s radostí schoulili pod deky a poslouchali pohádku. Tentokrát jsme odložili našeho oblíbeného Palečka a Kozu a sedm kůzlátek a nahradili je pohádkou O smutné mašince a příběhem o štěňátku, které mělo chuť na med.
Po pohádce si děti ještě chvilku pohrály, malovaly a zpívaly. Většina z nich odešla brzy odpoledne domů.
Pátek 27.11.2015
Dneska Lucka přinesla do školky nové hračky. Děti si jich hned všimly a pustily se na ně 🙂 povídali jsme si o tom, jak se zachází s věcmi, jak se o ně mají střídat, jak si je mají půjčovat. V naší školce dbáme na vzájemnost a vedeme děti k tomu, aby přemýšlely o věcech a souvislostech světa věcí a světa lidí. A nejen hračky Lucka přinesla. Školku ode dneška zdobí Betlém z háčkovaných postaviček, které jsme společně s dětmi aranžovali. Ke každé postavě jsme dětem vyprávěly, jakou měly roli a co v Jesličkách znamenaly. Na závěr jsme se zazpívali písničku „Půjdem spolu do Betléma“.
V lese jsme vyběhli do kopce a děti hrabaly listí v prohlubních a pozorovaly, co pod ním je. Vítek sám od sebe sebral sáček od brambůrek a běžel ho vyhodit do popelnice (viděl to u Pavly na začátku cesty do lesa). Povídali jsme si pak o tom, jak je příjemné, když lidé dodržují pořádek – je to pak vidět i na našem okolí, přírodě, životě. Cestou zpátky kolem slepiček jsme si vyjmenovali, jako mají barvu, spočítali, kolik jich je – a třikrát jsme při tom museli uhýbat před auty. Vysvětlili jsme dětem, jak postupovat a chovat se, když jede auto. Samy pak uhýbaly na stranu a varovaly se navzájem, když auto jelo okolo.
Po obědě, odpočinku, pohádkách a hraní jsme s dětmi dotáhly přípravy na vánoční trh. Dávali jsme dohromady věci, popisovali je a vyprávěli si o trhu a o tom, jak se tam všichni potkáme. Děti plynule přešly k práci s modelínou a vystřihování vánočních vloček na obrázek, který znázorňoval písničku, kterou jsme se naučili ve středu „Sněží, sněží, mráz kolem běží“. Snažili jsme se tak podpořit audio-vizuální paměť dětí propojením s jemnou motorikou. Potom jsme ještě chvilku vystřihovali a lepili, děti to moc bavilo. Už se všichni moc těšíme na nedělní vánoční trhy.
