Pondělí 19.3.
V pondělí jsme v raním kruhu sdíleli, na co se těšíme na jaře a povídali si o rovnodennosti. Pak jsme se vydali na výlet do hřiště v Pařezině, u holek vedla lanovka, kluci si hráli na pískovišti, i když bylo trochu zasněžené. Po obědě četla Renča dětem z knížky Chaloupka na vršku a pak si povídali o vynášení Morany a o příchodu jara. Děti si také stavěly město z kostek a visutou železnici. Odpoledne jsme venku hráli hru na zvířata probouzející se ze zimního spánku, probíhala tak, že jsme po jednom stoupali po schodech (lezli z nory) a čím výš jsme byli, tím hlasitější zvuk svého zvířete jsme vydávali. Pak jsme si ještě zahráli zaječí překážkovou dráhu zaměřenou na skoky – Ben a Adrianka skákali neohroženě snožmo. Kluci si pak otevřeli stánek s rybami, když nám začíná ta trhová sezóna, a holky hrály hru na Danielku inspirovanou příběhem o Červené Karkulce, kterou vymyslela Áďa. Kolem čtvrté začala být dětem zima, tak jsme šli na chvíli dovnitř, kde každý dělal u stolu, co chtěl – došlo na omalovánky, grafomotorické listy, pexeso a puzzle s vývojem žáby.
Úterý 20.3.
Dnes začíná astronomické jaro a nastává rovnodennost. My jsme si k tomuto dni vyrobili klíče, abychom si to jaro taky „odemkli“. Děti si také zkusily přiřazovat správný klíč k předkresleným klíčům. Na zahradě, ještě před tím, než jsme šli na vycházku, Tobík zorganizoval hru na letadlo. Sám byl pilotem a my ostatní pasažéři. Letěli jsme letem světem, až jsme nakonec přistáli opět na zahradě u branky, kde jsme se tradičně pozdravili s pohybovými říkankami. Pak jsme šli na vycházku, dnes navíc s jednou maminkou a malým Kubíkem, kteří se přišli podívat, jak to chodí v naší školce. Cestou jsme opět viděli nejen ploštice, ale už i berušky. V lesíku, kam jsme došli, děti sestavily pomocí papírových šipek překážkovou dráhu nebo stavěly domek ze suchých větví, který se jim opravdu povedl. Po obědě si děti vybraly ke čtení příběh z knížky Létající myšák a příběh O velrybě a pruhovaném tričku. Protože se chystáme uskutečnit starodávnou tradici – vynášení Morany, shlédli jsme společně příběh z Chaloupky na vršku – Jak se Adélka bála smrtky a o této tradici jsme si povídali. Pak jsme šli Moranu ven vyrobit. Kluky spíše zaujala samotná hra se suchou trávou, a tak Moranu vyráběla hlavně Martina se Zuzkou a Pepčou. Zítra jí ještě dáme kolem krku korále z vejdumků a šnečích ulit a pak se vypravíme k Výmole, rozloučit se zimou.
Středa 21.3.
Morana byla připravená a my jsme si mohli jít prožít tradici našich pohanských předků, tradici rozloučení se ze zimou a přivítání jara. Naše cesta směřovala ulicemi Úval k potoku Výmola pod školou. Protože jsme měli s sebou kočárek pro utahané nožičky Emičky a Nikolky, vezla se v něm na začátku cesty naše Morana. Dovezli jsme jí až k lávce, která vedla přes Výmolu, kde jsme Moranu odstrojili a za společného odříkání říkadla jsme jí hodili do potoka. „Zima“ odplouvala po proudu a my s ní běželi na břehu potoka, a když se zastavila o nějakou větev blízko břehu, pomohli jsme jí, aby mohla plout dál. Bylo to chvílemi napínavé i dobrodružné. K našemu uspokojení Morana přeci jen odplula a s ní i zima. Na přivítání jara podle tradice si děti ovázaly kolem větvičky barevnou stužku. Větvička jim tak hned připomněla pomlázku a děti hned vzpomněly i velikonoční hodovačku. Naše cesta byla pro děti také velmi zážitková tím, že měli možnost si v přírodě ještě hrát u zamrzlé vody, která na mnoha místech v lese okolo potoka byla. Ledový škraloup měl i rybník u Prokůpkova mlýna, takže bylo stále co ke zkoumání. A téměř v samém závěru cesty si děti ještě vyzkoušely doslova své horolezecké dovednosti na zdi pod tratí. Vypadali jak barevní kamzíci. Dnešní den byl ještě výjimečný tím, že Nellinka měla narozeniny. Po obědě jsme jí za doprovodu narozeninové písničky předali dort s pěti svíčkami, který do školky ráno přinesla s maminkou. Pak jí děti nakreslily jako dárek za sebe nějaký obrázek a Zuzka jim při tom dočítala poslední příběh o Lottě. Odpolední hodiny na zahradě pak patřily volným hrám. Tento den byl velmi vydařený. Děti se seznámily se starodávnou tradicí, užily si dobrodružství, oslavily narozeniny a k tomu nám svítilo po celý den jarní sluníčko.
Čtvrtek 22.3.
Dnešní dopoledne jsme se vydali na vycházku ke „skalám“, kde si děti nejdříve spontánně hrály a potom jsme si společně zahráli hry na přání dětí – hru Na babu, Na babu s domečkem a Na žabky. Vraceli jsme jako obvykle zahradami mezi bytovkami. Cestou nás zaujal strom se spoustou malinkých chorošů a taky jedno zasněžené místo, které jsme vůbec nečekali. Po obědě děti poslouchaly jarní povídky z knížky Malovaný svět a kreslily si při tom. Potom jsme si společně povídali nad pracovním listem, ve kterém děti určovali obrázky charakteristické pro zimu a jaro. Nato někdo z dětí zvolá: „Morana se vrátila!“. Pohledem z okna jsme viděli opět poletovat sníh a foukal vítr. A tak jsme si znovu zatopili a i odpolední čas jsme strávili ve školce. Nejdříve jsme si vytvořily slepičky v prázdném obalu od vajíček. Do nich jsme pak dávali rozpůlené skořápky, do kterých děti na vatu dávaly osení a pipetkou je zalévaly. Tradiční jarní osení máme připravené, tak doufáme, že se nám ještě před velikonočními svátky ve školce zazelená. Nakonec děti využily toho, že zbylo ještě hodně obilí, a tak přesýpaly, rozsýpaly, až toho byla plná podlaha.
Pátek 23.3.
V pátek byly ve školce jen tři děti – Ríša, Nellinka a Pepča. Ríša nejprve s velkou trpělivostí sestavoval vystřihovánky aut z ábíčka, Nella a Pepča chtěly kreslit přírodu – venku mrholilo a možná proto skončily všechny kresby jako vánoční stromečky. Vzpomínali jsme na středeční vynášení Morany a doufali, že déšť za okny už je známkou jara. Říkali jsme různé věci, které máme spojené s jarem, a hledali jejich první písmenka. Také jsme společně zalili osení, které děti osely předešlý den. Po obědě četla Zuzka dětem z knihy Kluk a Měsíc a také začátek z knihy o Mumíncích – Kometa. Ríša šel po obědě domů a my jsme si udělaly holčičí odpoledne – Nell a Pepča tvořily z papírů a dekoračních kytiček rozkvetlé louky, trochu jsme si zpívaly a pak jsme vyrazily ven, kde Renča schovala v zahradě vejce a holky ho podle síly kvokání hledaly. Pak jsme ještě hrály na schovávanou a na zahradní slavnost, na poslední čtvrthodinu jsme se ještě šly ohřát dovnitř, kde jsme s Nellou stavěly zoologickou zahradu a přemýšlely, která zvířata by mohla bydlet spolu a která musí mít mezi sebou aspoň plot, protože by si ublížila.
