Pondělí 26.3.

V pondělí přišly všechny děti do školky až na devátou, změna času jim dala zabrat. Začali jsme tedy den svačinou a vyrazili na výlet. V ranním kruhu jsme si posílali vajíčko a sdíleli, jak každý z nás slaví Velikonoce a učili jsme se říkanku Hody hody doprovody. Na procházku s námi vyrazil i Daník, který se byl podívat, jak to ve školce chodí, s maminkou. Nejprve jsme se střídali ve schovávání a hledání vajíčka v parku. Pak jsme se vydali do lesoparku a podél plotu k panelům. Tam děti stavěly různé lávky a s Renčiným jištěním po nich chodily. Po cestě do školky vymetly děti každou kaluž, ty na prázdných pozemcích jsou často hlubší než holínka… Po obědě četla Renča dětem z knihy o Mumíncích a děti u toho kreslily a stavěly. Pak jsme malovali kraslice akrylovými barvami. Z deseti kraslic se ani jediná nerozbila, kluci a holky byli soustředění a opatrní. Venku jsme pak kreslili křídami, stavěli slavnostní oheň a zpívali u něj Červená se line záře. Holky připravovaly na pískovišti oslavu pro Zuzku. Pak jsme na zahradě uklidili a šli domů.

Úterý 27.3.

Dnes po příchodu do školky děti zjišťovaly, zda jim už vyklíčila semínka a pak se o ně postaraly tím, že jim doplnily pipetou vodu. Po svačince jsme se vydali, opět jako včera, do lesíka. Cestou jsme si prohlíželi větvičky keřů, jak se probouzejí. Zjišťovali jsme velikost a barvu jejich pupenů. A protože bylo po dešti, děti hned využily první bláto u cesty ke svým hrám. Děti opět našly ploštice, a jednu zkoumaly přímo na ruce. V lesíku jsme pozorovali, jak se příroda probouzí. Zblízka jsme si prohlíželi rostlinky, které se už zazelenaly mezi hnědým, suchým listím. Pak si děti zazávodily v běhu, až jsme doběhli k panelům, na kterých si děti hrály. Cestou zpět jsme šli kolem louží, a protože tento týden je také svátkem skoků do louží, tak jsme ho tady právě oslavili. Fakt nejlepší zábava! Martina litovala, že neměla na sobě holiny a nepromokavé oblečení. Cestou zpátky jsme nešli cestou. Takhle chodíme pořád. Martina navrhla jít mimo cestu, hezky přímo lesem, přes větvě, přes ostružiní, vymyslet cestu, tak abychom prošli lesíkem, že vyjdeme až u naší lavičky, kde vždycky svačíme. Cesta to byla mnohdy nelehká, ale všichni jí zvládali a byli nadšení. A viděli jsme i to, co bychom z cesty jistě ani nezahlédli. Našli jsme ve stromě třeba ptačí hnízdo. Taky byla paráda se zhoupnout na větvi, dokud nepraskla. Nebo vylézt aspoň kousek na suchý strom, opřený jen o borovici – trochu adrenalin pro průvodkyně, ale pro děti skvělý zážitek. Nakonec jsme touto dobrodružnou cestou došli až k té lavičce. A pak zpátky do školky k obědu. V rámci Velikonoc Martina četla dětem z knížky “ Výrobky z venkova – Vejce“, u které jsme si společně povídali o vajíčkách, zkoumali jsme jejich skořápky a řekli jsme si, jak se narodí kuřátko. Potom jsme si kuřátka začali vyrábět. Měli jsme malé šišky, které děti nabarvily žlutou nebo oranžovou temperou. Nechali jsme je zaschnout do druhého dne, a pak je dokončíme. Na zahradě se Zuzka s Pepčou daly na pískovišti do pečení buchet a kluci stavěli domečky.

Středa 28.3.

Martina přinesla dětem ukázat peří z bažanta. Prohlíželi jsme si společně jejich tvar, barvu a foukali jsme do nich.  Pak si Kryštof vybral ty nejdelší brka, že si je dá na klobouk jako ten myslivec. I dnes jsme pozorovali, jak se vyvíjí naše rostlinky. U obilí jsme mohli už vidět kořínky a první zelené lístečky. Po svačině jsme se chtěli vydat ke skalám, udělat si cestou takovou bojovku, ale děti si začaly tak nějak spontánně hrát na zahradě, a už jsme v ní zůstali. Děti si stavěly domečky, kreslily skákacího panáka, hrály si na nemocnici nebo se houpaly na krokodýlové houpačce. Zavěsily jsme také poprvé po zimě i houpačku látkovou, a tak bylo o zábavu navíc. Niki s Kryštofem v ní nakonec málem usnuli. Po obědě jsme pokračovali ve velikonočním tvoření. Děti dodělávaly kuřátka, dokreslovaly ovečce vlnu a potom si ještě jednu ovečku vyrobily z popcornu, který samozřejmě při tom ochutnávaly. I odpoledne na zahradě patřilo volným hrám.

Čtvrtek 29.3

Tradiční ranní pozdravení s pohybovými říkankami v kruhu a hurá na dětské hřiště v Pařezině, kde si děti užily pískoviště a herních prvků. Po obědě Martina četla kouzelnické příběhy z časopisu Sluníčko a pak šla dětem na zahradu připravit velikonoční bojovku. Sešli jsme se u stanoviště č. 1 s velikonočním zajíčkem – maskotem hry, kde děti byly seznámeny s tím, jak se hra bude hrát a že na konci hry bude velikonoční překvapení. Děti se nemohly dočkat a začaly postupně plnit hry a úkoly. Děti shazovaly šiškami plechovky, vzpomínaly jména jarních květin, běhaly vytyčenou trasu mezi stromy, zdolávaly dráhu z pneumatik, zahrály si sluchovou hru „Kdo to tady pípá“, zpívaly písničku. Zaujala je také hra „Vajíčka se kutálejí“, kdy děti představovaly vajíčka, která se kutálí všemi směry, ale nesmí do sebe narazit. A posledním úkolem bylo najít někde na

zahradě dvě vajíčka. Jedno prázdné, druhé plné a donést je velikonočnímu zajíčkovi. Všem se to podařilo a velikonoční překvapení bylo nejen sladké. Touto velikonoční hrou, ze které děti byly nadšené a užily si jí, jsme společně zakončili náš předvelikonoční čas.